V pátek 12. dubna se pomalu sjížděli účastníci zakládačky. Většina zakotvila ihned v Tulešické hospůdce a na flek došli až k ránu. V Tulešicích v pohostinství se pomalu a jistě scházel také zbytek kamarádů a osadníci, kteří na fleku byli už od čtvrtka. V dobré náladě a povzbuzeni alkoholem jsme pomalu začínali zpívat známé písně za kytarového doprovodu Prcka, Žabáka, Sokolíka, Markytánky a George. Také macek z Vyškova se připojil se svou valchou, takže hudba to byla parádní. Více si osadníci nemohli přát.
Když byla zábava opravdu v nejlepším, nechal George z T.O. Černý mustang nastoupit všechny přítomné členy osady a ztišil celý sál. Slavnostní a oficiální korunovace šerifa osady Sokolíka proběhla opravdu krásně a ti, co se neudrželi, měli opravdu slzy v očích. Možná to zavinil ten rum, který Sokolík nosil v plných platech. Kamarádi a kamarádky popřáli osadníkům mnoho let trvání T.O. Pod psí skálou a zábava pokračovala.
Zajímavé bylo, že někteří svalnatí i nesvalnatí kamarádi po nějakém tom pivu nedočkavostí začali soutěžit už při pátečním veselí. Mackova dřevěná bubnovací tyčinka posloužila jako kolík. O ten se pak atleti přetahovali. Hodně síly a pevný postoj předvedli Pepíno z T.O. Moisidis, Žabák, Pišta, Žanek z Formanky, Frenky.
Při této příležitosti jsme nezapomněli zapít také v pátek Waltrovy 1. a Sokolíkovy 24. narozeniny v sobotu. Pátek se tedy vydařil, ale stejně jsme se ještě obávali sobotních soutěží a samotného zapálení zakládacího ohně. Myslím, že málokdo vzpomene, v kolik hodin odcházel z tulešického pohostinství. S určitostí mohu potvrdit, že se nikdo z osadníků a pozvaných kamarádů neztratil a všichni došli na osadní flek.
V sobotu již od brzkého rána bylo slyšet smích a vítání probouzejících se opilců do nového sne. Nesmím však zapomenout na Sokolíka a Onáska, kteří šli brzo ráno nakupovat, a když se asi po třech hodinách vrátili, měli opravdu nakoupeno. Nikdo neví, co se v obchodě stalo, ale s největší odpovědností splnili svůj ranní limit a opičku měli oba parádní. Už jen to, že se nevraceli po příjezdové cestě, ale lesem stojí za zmínku. Ještě ke všemu každý šustil nákupní igelitkou v každé ruce. Jediné štěstí, že nenakupovali vajíčka.
Dopoledne se pracovalo a za vydatné pomoci celé osady T. O. Černý mustang jsme konečně postavili hranici jak má být. Po obědě si trempíci natáhli svá zmakaná těla a do začátku vyhlášení soutěží si každý vychutnával pohodu po svém. Někteří v baru, jiní procházkou nebo odpočinkem.
Vyhlášení soutěží bylo kolem druhé hodiny. Kupodivu vylezl i největší lenoch a ospalec Bari. Soutěže proběhly bez zranění a hádek. Výsledky byly také potěšující:
Střelba ze vzduchovky
1. Sam (24 bodů)
2. Pišta (23 bodů)
3. Šovi (19 bodů)
Hod bečkou
1. Marcel (8,1 m)
2. Sam (7,9 m)
3. Šovi (7,4 m)
1. Alča (4,9 m)
2. Danča (3,3 m)
3. Krťa (3,2 m)
Hospoda
1. Sam
2. Ondra
3. Šovi
Rumachcu běh
1. Seveřan
2. Alča
3. Darča
Pupkovaná
1. Honza
2. Sam
3. Marcel
Na otevření baru se těšili opravdu všichni. Nejen na pivo, kterého byly 4 bečky zlatých bažantů 12°, ale i na 2 bečky kofoly. Opékáním špekáčků či konzumací připraveného guláše a zpěvem u kytary a jinou samovolnou aktivitou si všichni vyplnili podvečerní odpoledne. Všechno bylo v naprosté pohodě a klidu, než přišel Frenky s novou hrou. Nejprve to ukázal Šovimu a ten samým nadšením každému vysvětlil pravidla a hned vesele hrál. Pravidla jsou jednoduchá: přijdeš ke kamarádovi, zeptáš se, jestli zná tu novou hru?, On se zeptá jakou?, ty ho kopneš pod koleno a co nejrychleji se škodolibým smíchem utíkáš. Během patnácti minut hráli tuto hru všichni účastníci. Bylo se opravdu na co koukat. Jen ty holeně mě bolely ještě dva týdny.
Slavnostní zakládací oheň nám za zvuku Vlajky, kterou zahráli Švorcák a Jukebox, zapálili Pepino, Pišta, Muff a Čancar. Po zapálení jsme dostali mnoho významných osadních darů.
Po rozdání cancátek a otevření šerifského kruhu pokračovala zábava až do pozdních ranních hodin. Podle střízlivých Sokolíkových propočtů přišlo na zakládačku 52 kamarádů a kamarádek
Je hrozné, jak ten čas letí a je tu neděle. Ty jsou vždy nejkrásnější, ale nemám je rád, protože se vracím zase do města. Co teprv, když se zpívá a o zábavu se starají Mustangové. Ale na druhou stranu, dopíjení zásob není vůbec špatné. Co teprve, když pulčák vodky a nejméně dva pořádné doutníky byly jen moje. Balení a přípravy k odjezdu regulovaly výměnu kamarádů v boudě, takže tam nebylo narváno. Trošku víc totiž pršelo a bouda byla náš jediný úkryt. Při odjezdu jsem opravdu záviděl osadníkům i neosadníkům, že zůstávají ještě do pondělí.
Asi si nevzpomenu na všechno, ale podle zápisů v cancáku soudím, že zakládačka byla dobrá a všichni odjížděli s pocitem uspokojení.
Všem děkuji
Autor: Frenky