Hned v úvodu můžu říct, že ne nám první výročí zdařilo na výbornou i přes všechny nesnáze, které nám stáli v cestě. Ze všech původně nadšených osadníků jsme aktivně zůstali s Komárem sami. Předpověď počasí hlásila na pátek a sobotu, deště a sychravo. Ještě začátkem týdne nebylo skoro nic připravené ani domluvené.
Úspěšně jsme s Májou vyrazili ve čtvrtek ráno sami dva, naloženi pivem, kofolou a dalšími věcmi potřebnými k úspěšnému zvládnutí této důležité akce. Odpoledne za námi dorazil na pomoc ještě Komár s Walterem. Nachystal jsem hranici, natáhli jsme plachty, opravili šňůru na stožáru a uklidili. Komár bohužel zase musel odjed do Brna do práce. My s Májou večer zaskočili do Tulešické hospůdky, domluvit větší počet hostů na pátek. Večer jsme rozdělali oheň v krbu a za zvuku kytary a vůně svařáku relaxovali a připravovali se na víkend.
Ráno jsme nakoupili v obchodě nejnutnější potraviny a šli rychle dochystat poslední drobnosti. Odpoledne přijel Komár a prvními kamarády. Opravili jsme plachty, které mezitím roztrhal vítr a vydali se do hospody vítat ostatní. Byli jsme trošku rozčarovaní, když prvním autobusem přijela jen Lenka. Zlí jazykové už začali počítat, že jestli nikdo nepřijede, zůstaneme tam asi měsíc, než vypijeme všechny zásoby. V tom se otevřeli dveře a kamarádi se začali rojit z aut a z autobusů, které jeli úplně v neznámou dobu. Sešlo se nás v hospodě kolem čtyřiceti a hojně se do půlnoci hrálo na kytary a zpívalo.
V sobotu jsme si všichni pospíšili již tradičně do obchůdku na kávu, rum, snídani a zase rum. Když jsme všichni vlezli do obchodu, nemohli jsme se už ani pohnout. Vypili jsme přiměřené množství rumu, nasnídali se a vydali jsme se zpátky pod Psí skálu. Všichni se postupně usadili u užitkáče, vařili obědy, hráli a zpívali. My s Komárem jsme se vydali chystat tradiční soutěž „Rumachcu běh“. Po návratu jsme odpálili odpolední soutěže. Po běhu za rumem se ještě střílelo ze vzduchovky a proběhl dekomlat. Mezi tím se pomalu setmělo a kolem osmé jsme zapalovali oheň. Tentokrát oheň vzplál bez sebemenších problémů. Za zvuku vlajky mnou procházelo jemné elektrizující chvění a bylo mi jasné, že toto je ten nejlepší narozeninový dárek, jaký jsem mohl dostat. Večerní soutěže jsme letos vynechali, rozdali jsme placky a probíhala zábava až hluboko do noci.
V pondělí v deset hodin ráno sykla druhá bečka. Doteď pořád nechápu, jak je možné, že když už skoro nikdo nepil, protože všichni řídili, tak těsně před odjezdem autobusu kolem třetí hodiny sykla i třetí bečka a nic se navylévalo.
Jak jsem psal již úvodem, oheň proběhl bez větších nesnází a všichni odjížděli spokojení. Z kamarádů, kterým děkujeme za účast bych rád jmenoval zástupce osad Černý mustang, Pražce a Tarn, přijela nás podpořit Dituška, která je v 8. měsíci a i přesto si odvezla placku za první místo ve střelbě vzduchovkou, Prcek s manželkou Hankou, kteří nás obdarovali krásným dárkem dvouhlavého skřeta, Taky Mája nám konečně představili svého přítele, Vlcek, coby pořadatel bývalých táborů nám donesl ukázat fotky našeho osadního fleku ještě z dob daleko před námi a spousta dalších kamarádů. Celkem se nás sešlo asi kolem padesáti. Moc nám tam všem chyběl hlavně Onásek, který nám celý oheň aktivně pomáhal chystat a nakonec si s námi Vlaku zazpíval jen v duchu v práci za plotnou.
Už se moc těším na všechny naše další výroční ohně.
Autor: Sokolík