Vltava byla super. Začalo to už v sobotu večer na Formance, odkud jsme s Onáskem a Májou stěhovali bečku Vyškovské 10° z chlaďáku do zavazadlové úschovny na nádraží a přesvědčili paní v okénku, že nemá na lístek psát 80 kg, ale pouhých 20 kg a ušetřili tak asi 100,- Kč. Po té jsem se jel domů dobalit a trošku uklidit. Napětím jsem nemohl usnout a tak jsem už po páté hodině ranní vyrazil na nádraží. Pršelo. Tedy spíš to byl slejvák jako hrom. Pršet přestalo až ve chvíli, kdy jsem byl celý mokrý a vlezl do šaliny. Na nádraží jsem počkal na Onáska s Davidem a Lišáka s Katkou. Vyzvedli jsme věci z úschovny, koupili lístky a jednoho lahváča k snídani a vyrazili na vlak.
Mustangové nám už drželi jedno kupé. Je zvláštní, kolik přátel člověk získá, jde-li po nádražní perónu s bečkou. Narazili jsme ještě než se vlak rozjel. Sotva jsme vyjeli, rozdali se Watercancy a začal velký zmatek s podepisováním a razítkováním. Za Jihlavou, když jsme v sobě už měli nějaké to pivko, přistoupila třída plná holek z devítky. Hned jsme s Onáskem a Buckem vytáli nástroje a začali oblbovat. Už v tuto chvíli jsme ocenili ochotu Davida, který nám při tomto asistoval držením piva, a zjišťováním telefonních čísel.
Bez delšího čekání jsme po dvou přestupech dorazili do Vyššího brodu. Postavili jsme stany a vyrazili na obhlídku prvního jezu a pak honem do hospody na obědovečeři. Pak jsme se přemístili do kiosku v kempu a hráli trochu na kytary a vykládali. Kolem deváté přijela Lenka. Já v tuto chvíli již umíral nedostatkem spánku a tak jsem to zabalil. Až ráno jsem se s doslechu dozvěděl, co Onásek všechno prováděl. Údajně obklopen davem šesti dívek stán na stole a hrál na kytaru tak, že za večer přetrhl šest strun a vyřval si hlasivky na celý týden dopředu. Tady si neodpustím poznamenat, že vítězkou jeho fanklubu se stala Lenka (18), se kterou se v dalším průběhu vody seznámil ještě hlouběji.
Ráno jsme se stavili na pivo a na rum, sbalili, vyfasovali lodě a po křtu nových vodáků vyrazili. První jez U bílého mlýna byl bez problémů a většina ho v pohodě zdolala. Slabší povahy koníčkovali. Horní mlýn údajně sjízdný nebyl (chyběla známá dřevěná lávka), tak jsme ho sjeli po taky. Teda až na Lišáky, kteří se zvládli cvaknout. Tady jsem málem zapomněl kytaru a musel jsem se pro ni asi 500 m vracet. Pak jsme se stavili na Veverkách na pivko a v Rožmberku na oběd. Dojeli jsme stejně jako loni na Pískárnu, kde jsme zakotvili. Onásek byl bez hlasu, mě se chtělo spát a muziku ten den zachraňoval Lišák.
V úterý nás čekal jen malý kousek okolo papíren, kde voda při větším větříku teče někdy i proti proudu. Tady nás čekala dlouhá retardérka Mackem nazvaná „Šanghajský expres“. Nebyla těžká, leč Lišák má snad ještě od loňska proklatou loď. A tak se cvakli znovu. Z venku to vypadalo nepříjemně, protože se cvakli ještě vevnitř a loď je nahodila na betonovou zeď, ale naštěstí nebyla žádná zranění. Úspěšně jsem dosoulodili až do Krumlova. Původní plán, že vezmeme gumáky a půjdeme blbnout na Jelení lávku ztroskotal po prvním pivu a tak jsme šli na večeři do pivovarské hospody. Večer v kempu jsme pendlovali mezi kioskem a stany přemýšleli, kde budeme hrát. Nakonec Onásek objevil svůj fanklub s Lenkou v čele a bylo rozhodnuto. Já šel slušně kolem půlnoci spát.
Ráno pršelo. Sbalili jsme se čekali v kiosku u rumu a piva, až se vyčasí. Vypluli jsme po jedenácté. Sjili jsme s Onáskem úspěšně Lyru, vyložili v Rumyší díře bagáž, absolvovali malou retargérku a přišla očekávaná Jelení lávka. Na poprvé jsme nabrali moc vody a cvakli jsme se. To bysme ale nebyli my, abychom se s tím smířili a tak jsme vili vodu, přetáhli loď a jeli znovu. Na druhý pokus se nám to úspěšně povedlo. Je pravdou, že i někteří diváci na mostě na mě volali, ať toho háčka tak nebuzeruju, ale výsledek stál za to. Onásek ani piráti letos opět neměli štěstí a neprojeli. Čancar bravurně projel nejen na sám, ale při druhé cestě na Pálavě vzal sebou i Davida. Každopádně jsme byli od nás asi jediní, kdo sjel Jelení lávku i s háčkem na plastové lodi.
Počasí stále nebylo nic moc a tak jsme všichni docela zabrali a co nevidět jsme měli před sebou retardérku ve Zlaté koruně. Protože to vypadalo na bouřku, nečekali jsme vzájemně na sebe, ale sjeli jsme a mazali zakotvit do kempu. Sotva jsme se s Onáskama a Buckovcama schovali a objednali svařák, spustil se takový slejvák, jaký jsem už dlouho nezažil. Během čtvrt hodiny napršelo skoro 10 cm vody. Nejvíc nás pobavila myšlenka na Geogra, kterýžto aby se nenamočil, tak jednoduchou retardérku nejel, ale koníčkoval a uvízl v bouřce. Když jsme viděli počasí, zamítli jsme další cestu na placky a zakufrovali ve Zlaté koruně. Onásek byl grogy a hlas mu pořád nesloužil a tak si šel lehnout. Já jsem se pořád snažil rozezpívat s kytarou a nějak mě to nešlo. Pak se ke mně přidal Macek a dali jsme nějaké ty vyřvávačky a já poprvé sklidil svůj vlastní potlesk (a panáka slivovice). Pak mě hlasivky odešli úplně. Pak ještě asi hodinu hrála Lenka a i Onásek se probral.
Ráno jsme vyrazili dál. Dojeli jsme vcelku rychle na plackárnu a dali si placky. Odtud jsme se později s pocitem bouřky v zádech vydali na Dívčí kameny. Tady Onásek zjistil, že zapomněl ve Zlaté koruně tyčky ke stanu. Udělal si krásnou, ale zbytečnou 16 km procházku. O tyčky přišel. Lenka si vzala jeho loď a bravurně ji dovezla až do Boršova, kde jsme končili. Vrátili jsme lodě, najedli se a vyrazili pěšky zpět na Dívčáky, kde jsme strávili poslední noc. Všichni byli už tak utahaní, že šli brzy stát. Jen Čancar se nám trochu ztratil, ale ráno se vše vyřešilo.
Vyrazili jsme se podívat na zříceninu a potom honem na vlak domů. Po cestě nás zase zastihl déšť. Vlak měl pře hodinu zpoždění a tak jsme pořádali šnečí závody. Naštěstí na nás vlak v Budějovicích počkal a tak jsme úspěšně vyrazili domů.
Autor: Sokolik