Když jsme se dozvěděli, kdy Černý mustang pořádá zlatokopecký den, bylo už dávno rozhodnuto, že tam nesmíme chybět. Bohužel se nám nepovedlo jet tam už ve čtvrtek, tak jsme tedy vyrazily v pátek. Onásek se Sokolíkem a Darinkou už kolem poledne a já s Lenkou asi až o tři hoďky později.
Cestou do Vyškova jsme se dobře bavily a tak nám ani nedošlo, že nám při vystupování chybí Lenčina kytara. Shánět jsme ji začaly až v autobuse do Račic, kde jsme obvolávali různé dopravní podniky a sháněly, kde mohla skončit. Oddechli jsme si až večer, kdy jsme se dozvěděli, kde je a že se Lence vrátí.
Když jsme dorazily do račic, čekalo nás v hospodě překvápko. Kluci, kteří odjely z Brna dřív, tam na nás čekaly. Když dopily vydali jsme se na flek, abychom i postavili naše příbytky a vytvořily tzv.: „Svoboďák.“
Zpátky do hospody nás odvezl Georg, kterýho jsme potkali cestou na flek. V hospodě na nás čekali osadníci osady ČM, kteří nás vřele přivítali. Během večera se tam sešlo neuvěřitelných devět kytar a basa. Dokonce se tam i tancovalo. Skvěle jsme se bavily a tak oznámení, že hospoda se zavírá nás nepotěšilo.
Na flek jsme se svezli Krtkovým autem, který řídila Lenka.Na fleku jsme šly hned spát, protože jsme byli všichni unavení a já s Lenko jsme brzo ráno vstávali.
Kolem sedmé jsme se už řítily směr Vyškov pro znovunalezenou kytaru, která se k nám vezla až z dalekého Prostějova. Po jejím zdárném vyzvednutí jsme si zašli do nedaleké Hypernovy na koblížky. Když jsme se vrátily, už na nás netrpělivě čekaly.Zanedlouho po nás přijel Komár s Waltrem, Danou a Luckou.
Plně obsazený bar nikoho nenechával na pochybách, že všem určitá hladina alkoholu neuškodí. Nalívalo se i během odpoledních soutěží. Při soutěžení měla největší úspěch hlavně Lenka. Avšak v hlavní soutěži Psí skálu reprezentoval pouze Onásek.
Pak následovalo zapálení ohně a večerní soutěže. Zbytek večera byl plnej zábavy, hudby a pití. Podle toho taky někteří vypadaly.
V neděli ráno se všichni sešli v baru, kde se pokračovalo v zábavě započaté v sobotu. Zbytek neděle se všichni jen bavili a loučili.
Když jsme se pořádně se všemi rozloučily, vydali jsme se na první autobus do Račic a s námi taky odcházel malý Waltr. Komárovy jsme poslaly po kamarádovy vzkaz a potom i SMS, že si ho má pak vyzvednout v hospodě. Během pár minut už byl u nás. Když ho usadil do sedačky posadil se Sokolík na zadní kapotu jeho škodovky a čekali jsme co bude dál. V tom Sokolík zavelel, že se máme taky posadit a jeli jsme! Úspěšně držíc se zuby nehty jsme dorazily do Račic.
V hospodě jsme si pro uklidnění dali jídlo a kofču a podebatovali o našich myšlenkách a zážitcích na cestě. Více méně byly podobné a to jak nejlépe padat. Později jsme se dozvěděli od Komára, že jel zhruba 50. Zbytek cesty jsme proklimbali v autobuse, či potom ve vlaku.
Autor: Mája