Už odpoledne v práci mě napadl šílený nápad, že vyrazíme na fesťák do Hostěrádek na kolech. Lenka s Májou si půjčili kola, my s Onáskem jsme oprášili ty svoje a odpoledne jsme vyrazili. Cesta byla docela fajn. Cestou jsme se podívali na Mohylu míru a kolem půl osmé dorazili do Hostěrádek. (16 km – cca 1 hod) Když jsme dorazili na fesťák, akorát končila Ajrin. Stihli jsme asi dvě její písničky. Všechny skupiny si už nepamatuji, ale jen namátkou hrála Veselá tráva, Bokomara a Pavel Dobeš. Asi ve dvě hodiny jsme usnuli přímo v areálu kynologického klubu.
Ráno nás kolem sedmé vzbudilo sluníčko a ze spacáků nás vytáhli poslední tři účastníci slovy „Pojďte na snídani – máme naraženou bečku.“. To byla osudový největší chyba celé akce. Během půl hodiny jsme každý měli v sobě dvě piva a asi pět poctivých rumů. Vyrazili jsme k Elajdě na snídani. Elajda nás pohostila, provedla po jejich fauně a flóře a my vyrazili dál. Onásek jel vlakem do Pustiměři na narozeniny Bukovek, Mája nasedla na vlak zpátky do Brna a my se vydali směrem Lednice.
První část cesty byla hrozná. Absolvovali jsme dva velmi nepříjemné kopce za nepředstavitelného paření slunce a já navíc po té ranní smršti. Fuj. Do Hustopečí to bylo 22 km a ujeli jsme to z bídou za půl hodiny. Zaparkovali jsme na koupaliště do stínu a odpočívali. Během půl hodiny jsem z potřeby doplnit tekutiny vypil asi 2,5 litru kofoly. Chladná voda a spánek ve stínu stromů mě udělal dobře. Kolem šesté přestalo slunce pálit a my vyrazili směr Lednice. Cesta byla příjemná, žádné kopečky, samá rovinka. Za hodinu a půl jsme byli v Lednici (23 km), kde jsme se ubytovali a už jen odpočívali a šli spát.
Ráno jsme vstali po osmé, nasnídali se a vyrazili na obhlídku okolí Lednice. Navštívili jsme Tři Grácie a Svatého XY. Po zjištění, že jsme dva kilometry od Charvatské nové vsi, kde jsme před asi osmi lety s Komárem stavěli veterinární ordinaci, jsme zamířili zjistit, jestli opravdu stojí a jak vypadá. Měl jsem strach, že to nenajdu, ale intuitivně jsem zabočil v první uličce a bez váhání dorazil na místo. Pěkně jsme to postavili. Blížilo se poledne a tak jsme se vrátili na oběd. (25 km) Po vydatném knedlo-zelo-vepřu jsme se prošli zámeckým parkem a odpoledne vyrazili zpět do Brna. Po velké diskuzi jestli pojedeme do Břeclavi a odtud vlakem nebo to zkusíme ujet jsme vyrazili. Na celé trase dlouhé 63 km byli nejhorší dva kopce – v Juliánově a v Líšni. Zvládli jsme to a ve zdraví dorazili o půl deváté domů. Jme příjemně zničení a unavení.
Autor: Sokolík