Toulavá srdce – akce na kterou se těšil snad každý, kdo se zúčastnil i minulý rok. V pátek (den Onáskových narozenin) jsme si dali scuka na hlavasu. Koupili hromadnou jízdenku a pádili na vlak. Onásek se asi špatně koukl na tabuli s odjezdama a tak jsme čekali na špatným nástupišti. Když se k nám přidal Sokolík, který měl zpoždění, tak jsme vyrazily rychlostí blesku na jiný perón, kde stavil ten správném vlak. Všichni jsme nastoupili až na Onáska, který se poděl bůh ví kam. V tom průvodčí velel odjezd, ale my se ho snažili přesvědčit, že ještě né!! Tak jsme zase rychle vystoupily a zjistili že Onásek je sice taky ve vlaku do Blanska, ale úplně jinde. Oni totiž jeli dva asi 4 min. po sobě. A tak nás neminul další úprk zase na jiné nástupiště. Během chvilky už jsme jeli. Další cesta už probíhala bez problémů. V Blansku jsme chvilku čekali v hospodě, kde od nás dostal Onásek dárky a pak hrrr na autobus, ale to už byla brnkačka.
V hospodě kousek od fleku pak proběhlo velké vítání pak hraní a následně i pití. Hrálo se hodně a dobře až do doby nutné k odchodu. Na fleku jsme už jenom postavili stany a šli spát.
Ráno pršelo, ale to nás neodradilo od procházky po lese a pak i okolí. Kde jsme hledali jak jinak než teplo a sucho. Nakonec po jednom menším zklamání ve vedlejší vesnici jsme dorazili zpátky do místní „základny“. Tam už na nás čekal Buck s celou rodinkou a během hoďky dojel i Komár s Waltrem. Zatímco déšť neustával tak se tam snažil každý zabavit po svém. Naštěstí se na nás trochu usmálo štěstí a Oskar vykoukl z pod mraků a zahnal déšť. Když jsme se vrátili na flek, už na nás čekali přichystané soutěže. K našemu úžasu z nás byl jediný úspěšný Komár, který vyhrál první místo v oštěpu a třetí v hodu kamenem. Samozřejmě ve chvílích volna nechybělo krmení divé zvěře a jiné srandičky.
Pak už jen následovalo zapálení ohně. Zbytek noci se už jen hrálo a bavilo a zase hrálo. Komár se s námi rozloučil už v sobotu večer a tak na nedělní loučení jsme byli trochu připraveni. A za chvíli už jsme mířili domů.
Autor: Mája