Tentokráte se to vydařilo a konečně bylo zimní táboření opravdu na sněhu!
Během týdne docela dost sněžilo a tak bylo jisté, že všude bude docela dost sněhu, a tak jsme se nakonec i dohodli, že místo plachty si zase po dlouhé době vezmeme stany, ve kterých je přece jenom o kousek tepleji.
Jelikož já byla v pátek docela dlouho v práci, tak jsme vyráželi z Brna až kolem čtvrté. Vlaky nám jezdili skoro každou půlhodinu, tak sme si odjezd mohli naplánovat jen zběžně! V Brně na nádraží jsme se potkali z Golemem, který měl taky namířený do Blanska a pak za jeskyňářema. Ještě na nádraží nám Sokolík sdělil, že v Blansku vyslal zvěda, který zjistil, že do Hořic jezdí i jiný autobus než je psaný na internetu. Nás to docela potěšilo, protože šlapat Hořický kopec pokrytý sněhem nás nějak nelákalo.
Cesta vlakem byla docela krátká, ale během ní o zábavu nabylo nouze. Sokolík s Onáskem začali hrát karty a při tom rozdělali i šampus, kterým chtěli slavit první letošní oheň. Šampus se dokonce stihl i vypít. Dokonce prošla i Fája jako černý pasažér.
Když jsme dorazily do Blanska, naše první kroky vedli do hospůdky na nádraží, kde už seděla poměrná část Tarnů. Sokolík vyslal Borůvku ať zjistí jak to teda jede! Ta nakonec došla s tím, že to nejede až do Hořic, ale jen do sousední vesnice, ale že odtam je to už blízko, a ani né do takového kopce jak z Blanska. Tak jsme nakonec jeli. Golem se od nás odpojil a Tarni usoudili, že si raději počkají na přímej autobus, který měl jet až tak za dvě hodiny.
Takže cesta z Olešné naštěstí proběhla docela v pohodě! A docela za krátkou dobu jsme dorazily do Hořic, kde jsme si sedli do hospůdky na jedno pro doplnění tekutin po cestě! I když se klukům moc nechtělo, tak jsme se vydali ještě od tama na flek postavit stany. Cesta nebyla pořádně prošlápnutá, tak jsme se brodili docela dost vysokým sněhem. Nakonec jsme zdárně na flek došli. Bylo tam ještě pár lidí a tak jsme si od nich půjčili lopatu a Sokolík s Onáskem se vydali odhrabovat sníh, aby sme si mohli postavit stany. Pak už to šlo docela rychle. Trochu jsme se ubytovali a vydali se zpátky do hospůdky.
Tam už se sešlo pár kamarádů a tak najít volné místo byl zázrak, ale nakonec se nám to povedlo! Kytaristi se chopily kytar a zábava se rozjela! Až teda na toho vrchního. Ten se nerozjel ani do našeho odjezdu v neděli. Došlo dokonce i na napodobeninu pokoutného tance v sedě, který prováděl Onásek se Sejmi. Nevím kdy se přesně končilo, ale mě se tam moc líbilo a tak sem nakonec jela odtud jako jedna z posledních s Rohlíkem autem.
Já dojela na flek asi zhruba ve stejnej okamžik kdy tam všichni ostatní došli pěšky. U užitkáču to nějak vázlo a tak sem se vydala spát. Spát takhle na sněhu byla pro mě docela nová zkušenost, ale nebylo to zas tak špatný! Výhodou toho byla určitě tvárnost toho sněhu, takže každej si mohl udělat pohodlí a nemusel spát až tak na tvrdým.
Ráno mě probudil Onásek svým zděšeným konstatováním, že má mokrej spacák, a že mám blbej stan. Bylo to docela divný, protože všechno okolo bylo úplně suchý. A tak sem se pomaličku vyhrabala ze spacáku a vylezla do nádherného, slunného, leč chladného rána! Naštěstí už u užitkáču plápolal oheň a tak tam bylo poněkud tepleji. A tak se tam postupně scházeli všichni. Dokonce jsme zde mohli shlédnout práci profesionálních dřevařů, kteří zacházeli s pilou a sekerou opravdu velmi profesionálně a tak se bylo i na co koukat! Sokolík se ze stanu vyhrabal až kolem poledního. Byl s náma jen chvilku a pak se vydal s Borůvkou na dlouhou procházku pro boty. My s Onáskem a ostatníma zamířily do hospůdky, kde jsme se chtěli ohřát a pořádně se posilnit. Na druhou jsme se už ale vraceli, protože měli začít soutěže! Nakonec jsme se zúčastnili jen jedné, ve které jsem získala třetí místo. Potom už jsme jen tak koukali jak se všichni okolo snaží. Taky jsme si chvílemi museli sušit boty, protože sníh, který je krásný, je přecejenom voda v jiném skupenství. Sokolík došel až k večeru. To ještě pak vytáhli na chvilku k užitkáču kytary.
Když se setmělo, tak jsme se vydali k slavnostnímu zapálení, kde jsme já, Onásek, Míla a ještě jeden kamarád zapalovali oheň. Potom se konali ještě večerní soutěže a tam jsme vyhráli placku jako osada za písničku V devět hodin dvacet pět. Potom byla už jen volná zábava. Hlavního slova se chopili kamarádi společně se Švorcákem a tak se hrálo trošku jinak než obvykle, ale bylo spíš písničky starší a tak jsme spíš jen poslouchali. Onásek ukořistil víno a tak jsme měli i co popíjet. Pak už jsme jenom tak pokecávali s kamarády a každej se bavil po svém.
V neděli ráno se však již postupně všichni balili a tak nezbylo i nám nic jiného než, se po snídani sbalit a vydat se zpátky do Hořic. Tam jsme se zastavili ještě v hospůdce, kde jsme počkali na autobus do Kuřimy a pak hurá zpátky do Brna. Do tepla!!!!
Autor: Mája