Sharisce byly dva roky už před nějakým časem a začala nám pomaličku na pastvě tloustnout a tak po dlouhém zvažování přišel čas obsedání.
Dostala včera na přední nožky své první podkovy a zároveň taky svoje vlastní uždění. U kování jsem bohužel nebyl, ale prý byla hodná a kovář ji prý chválil. Já jsem s ní pak absolvoval naše první uždění. Kdybych tvrdil, že se jí to železo v hubě líbilo, tak bych lhal, ale nesla to poměrně statečně.
Nasedlanou a naužděnou jsem ji vzal na vazáku na obvyklou procházku. Trošku jí štvalo, že jí to železo zavazí v ožírání všeho zeleného, co bylo po cestě v dosahu, ale šla statečně a oddaně svému osudu. Nasedl jsem na ní po chvilce na polní cestě. Vypadalo to, že s tím nemá potíž a po chvíli jsme zkusili i trošku zaklusat. Mě nadšení z toho, jak jí to parádně jde, otupily moje smysly pro opatrnost a netrvalo dlouho a válel jsem se v poli. Shariska naštěstí nikam neutekla, ale počkala způsobně u mě, až vstanu a budeme pokračovat.
Dál jsme šli asi dvacet minut jen tak na vazáku na procházku. Pak jsem nasedl znovu. Nebyla ochotna jít se mnou na zádech dál ve směru a tak, abych jí nepůsobil hned na začátku nepříjemný zážitek vynucováním si svého, jsme se otočili směrem k domovu a šli zpět. Docela zvládala reagovat na drobné vedení (pokud ale udržovalo směr ke stájím) a bez problémů zvládala střídat krok, pomalý (a o to báječnější) klus i zastavování. Měla tendence se pouštět i do cválání, ale nechtěl jsem ji uhnat hned první den, takže jsme pěkně v klidu společně přijeli zase zpátky do stájí.
Byl to báječný zážitek.
Pokračování:Shariska - první vyjížďky pod sedlem
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.