Tak jsme se včera večer ve zdraví všichni vrátili z lezení po Ferratech v Rakouských Alpách. Bylo to naprosto dokonalé a ještě teď jsem pln dojmů a zážitků. (A hlavně mě úplně všechno bolí.)
Vyráželi jsme v sobotu o půl šesté ráno. Já měl naspáno asi tři hodiny, protože jsem se zasekl v pátek dlouho v práci. Cesta probíhala v pohodě. Hodně jsme vykládali a protože jsme jeli jako druhé auto v závěsu, tak jsem ani cestu moc nevnímal. Po deváté jsme dorazili do Höllentalu. Zaparkovali jsme na malém parkovišti asi pro dvacet aut, sbalili nutné věci a vyrazili nahoru.
Toto byla první hora, kterou jsem za tu pěší cestu viděl a kdyby mě někdo řekl, že ji dvakrát vylezeme a slezeme, tak bych se na místě otočil a už by mě tam nikdo neviděl.
První Ferrata (Hans-von-Haidsteig), kterou jsme lezli, byla docela dlouhá a zdolávali jsme ji asi hodinu a půl. Dala zabrat, ale nebyla těžká a po pár desítkách metrů jsem už i překonal svůj strach z výšek a občas se i podíval dolů. Nádherný pocit!
Nahoře jsme dali svačinu a vyrazili po cestě zpátky dolů s tím, že půjdeme ještě jednou, ale jinou cestou. Cestou dolů jsem uvažoval, jestli mám ještě síly na další výstup, ale než jsem se nadál, tak už nebylo úniku a jsem rád, že jsem to nevzdal. Druhá Ferrata (Königschusswand Steig - Klettersteig) měla horší nástup, protože nebyla celá jištěná (v jednu chvíli jsem už znejistěl, jestli jsme pochopili správně překlad a jestli to znamená, že celá není vůbec jištěná a nebo že některé části nejsou jištěné.) Jinak byla docela fajn až na jeden těžší kousek zakončený pro mě dost nepříjemným komínem (tam mě už docházeli síly a v kombinaci s mou klaustrofobií to bylo fakt zajímavé.) Chvíli potom byl vrchol, za což jsem byl docela rád, protože mě už opravdu opouštěli síly a hlavně už po výstupu na předchozí Ferratu došlo pití.
Nahoře jsme zase něco zakousli, udělali nějaké společné fotky a vyrazili po cestě dolů k autu. Přejeli jsme do Kaiserbrunnu, kde je parkoviště se záchodem a povolením stanovat a tam jsme zakufrovali. Já jsem si rozdělal spaní v autě a ostatní rozbalili stany. Pojedli jsme a kolem osmé jsme šli všichni spát.
Ráno počasí nevypadalo nic moc, ale pořád to ještě šlo. Přeparkovali jsme auta o pár kilometrů vedle a vyrazili na údajně jednoduchou procházku po těch nejjednodušších Ferratách (Alpenvereinssteig). Mě osobně, vzhledem k tomu, že brzy začalo poprchávat, přišla tato procházka místy skoro těžší než ta sobotní. Možná to bylo dáno tím, že mnoho míst, která za sucha byla v podstatě v pohodě, nebylo jištěno a já si se svýma klouzavýma kanadama nebyl moc jistý. Každopádně jsme to celí promočení úspěšně zdolali až nahoru na vyhlídku. Vyhlédli jsme a přes mlhu viděli tak na 5 metrů od sebe. Pak se naráz mlha protrhala a nám se rozprostřelo krásné údolí.
Cestu zpátky zvolili kluci naštěstí dost jednoduchou (Wachthüttelkamm), takže jsme klesali maximálně po železných žebřících a tak už se šlo veseleji (i když já jim stejně celou cestu nevěřil, že tam nebude nějaký podraz). V pohodě jsme sešli dolů a po třetí hodině jsme vyráželi domů.
Cesta byla docela na pohodu, až na drobný problém těsně před hranicemi, kde rakušáci měřili rychlost a moc se jim nelíbilo, že když je v obci padesátka, že jsem jel 73km/h. Stálo to 20 EUR, co mě přijde oproti Brnu docela přiměřená pokuta, ale rozhodně nepotěšila. Pak už jsme domů přijeli v pořádku a bez úhony.
Musím říct, že to byla naprosto dokonalá akce s výbornými lidmi a jsem moc rád, že jsem tam mohl být.
Taky jsem se snažil dost fotit, takže fotky jsou k dispozici ve fotoarchivu.
Další fotky od Petra Duba jsou tady: http://www.cesa.vutbr.cz/~dub/rax2005/
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.